Rembrandtova kyčel a dialog Hynka Martince s velikány

Výstava předního hyperrealistického umělce je součástí expozice starého umění – a nikoli náhodou, Hynek Martinec totiž na staré mistry reaguje a návštěvník má možnost si před Cestou na Island připomenout díla, jež malíř naprosto precizně zvládnutou technikou, jaká nemá v jeho generaci konkurenci, aktualizuje a ozvláštňuje. 

 Hynek Martinec, Pastýř Paris, 2016, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London

Hynek Martinec, Pastýř Paris, 2016, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London

Hynka Martince jsme zastihli na Islandu a via e-mail jsme mu položili pár otázek.

Mnoho návštěvníků muzeí a galerií, kteří mají řekněme základní vzdělání z dějin umění, jež však končí rokem 1945, tápou, jak vlastně současné umění „číst“. Měl byste pro tento druh recipienta svých obrazů nějakou radu, jak je interpretovat hlouběji než v polaritě líbí–nelíbí? 

Umění má úžasnou vlastnost, můžeme ho vnímat z mnoha úhlů, neplatí jen jeden pohled na věc. Zdá se, že vše je akceptovatelné. Ze zkušenosti vím, že čím je divák v umění vzdělanější, tím více zajímavých kontextů a přesahů dokáže nacházet. Divák, který se dívá na umění jen z estetického hlediska, může být trochu ošizen. Umění především zrcadlí samotného diváka.

Výstava Cesta na Island se může vnímat čistě esteticky nebo pohledem z dějin umění, kde cituji různé barokní obrazy. Kazdy člověk by si na výstavě měl najít svůj vlastní svět. Umění nemá zodpovědnost, jak ho má divák vnímat, tu zodpovědnost má divák samotný.

 Hynek Martinec, Rembrandtova kyčel, 2016, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London  

Hynek Martinec, Rembrandtova kyčel, 2016, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London  

 Hynek Martinec, Představa, 2017, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London

Hynek Martinec, Představa, 2017, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London

Před zhruba třemi lety jste se ve svých dílech začal věnovat i politickým otázkám, poslední obraz, který jste namaloval pro pražskou výstavu, odkazuje k hnutí #metoo. Je v Londýně, kde dlouhodobě žijete, po politické tematice v uměleckých dílech poptávka, nebo sílí vaše osobní potřeba se k současnému světu intenzivněji vyjadřovat? 

Spíše ve mně sílí potřeba se umělecky vyjádřit k současnému světu. Uvědomuji si, jak nás politika dokáže ovlivňovat a někdy nám komplikovat životy, proto se nebráním politickým konfrontacím. Neznamená to ale, že je to něco, čím bych se chtěl hlouběji zabývat. Umění pro mě má jinou úlohu než jen dokumentovat vlastní dobu, ve které žijeme.

 Hynek Martinec, Poslední portrét Harveyho Weinsteina, 2017–2018, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London

Hynek Martinec, Poslední portrét Harveyho Weinsteina, 2017–2018, olej na plátně, © Hynek Martinec. S laskavým svolením Parafin, London

Veřejnost vás zná především jako malíře, ale na výstavě můžeme nahlédnout i do vaší konceptuální tvorby. Mě velice zaujala vaše citace Krista od El Greca, tedy obraz, který máte v plánu několik let nechat volně v přírodě v jižním Španělsku. Když se zeptám zcela prakticky, máte dílo zabezpečené před krádeží, máte ve Španělsku někoho, kdo vám podává zprávy o zubu času a přírody, nebo tam pravidelně jezdíte? A plánujete vystavit výsledek i v České republice? 

Španělský projekt El Greco is Watching je součástí projektu, který je věnován různým světovým náboženstvím. Chtěl bych vytvořit síť obrazů, které budou reflektovat různorodost víry po světě. První dílo nazvané Thank You For Looking at Me je umístěno v nádherné přírodě na Islandu. Před několika dny jsem měl možnost se podívat na obraz Buddhy a porovnat, jak se dílo skoro po třech letech proměnilo pod vlivem divoké  přírody. 

A k citaci Krista od El Greca, který je umístěn na skále v Andalusii: nestarám se o to, zdali někdo obraz poničí nebo odnese. Pro mě je důležité, že je ­– byl odevzdán svému osudu, na který už jako umělec nemam žádný vliv. Zatím jsem o budoucím osudu obrazu nepřemýšlel.

 Pohled do expozice

Pohled do expozice

 Hynek Martinec na vernisáži výstavy

Hynek Martinec na vernisáži výstavy

Název i leitmotiv vaší výstavy Cesta na Island vychází ze smyšlené legendy o barokním architektovi Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, jehož si pozval islandský vzdělanec Árni Magnússon, aby na sopečném ostrově vystavěl katedrálu. Inspiroval jste se literární metodou palimpsestu, kterou známe od postmodernistů Umberta Eca nebo Salmana Rushdieho, a jaký je vlastně váš vztah k literatuře a jiným druhům umění, divadlu, hudbě? 

Nedokážu přesně odpovědět na otázku, co mě inspirovalo k výstavě Cesta na Island, napadá mě spoustu věcí… Výstava reflektuje můj pohled na svět. Hudba je pro mě něco, co mě neskutečně ovlivňuje a silně inspiruje. Výstava se opírá o příběh, který se mohl odehrát mezi roky 1729 až 1733, baví mě interpretovat dějiny podle svého intuitivního pohledu a narušovat tak naučené stezky, kterým někdy až slepě věříme. Mám pocit, že historie, kterou jsme se naučili, neodpovídá realitě, a proto ji beru jako kreativní materiál, se kterým se dá různě pracovat. Nevěřím příliš minulosti ani budoucnosti, jen přítomnost je pro mě pevným bodem. Ostatní je jen projekce někoho druhého, někoho cizího. Myslím si, že fake news dobře reflektují pohled na svět, kde nic není pevné a vše se neustále proměňuje a názory se dají různě interpretovat. Myslím, že toto je nejlepší pohled na mou výstavu, aby si každý našel, co chce.

 

V roce 2005 jste absolvoval pražskou AVU, ateliér klasických malířských technik profesora Zdeňka Berana, a poté odešel na dva roky do Paříže a odtud do Londýna. Co bude vaše další stanice? 

Poslední dobou mě baví pracovat i mimo hlavní destinace. Teď se právě vracím po měsíční rezidenci z Islandu do svého londýnského ateliéru. Jsem sám zvědav, kam mě tento pobyt posunul…

 Pohled do expozice

Pohled do expozice

Hynek Martinec: Cesta na Island

Tři desítky současných maleb Hynka Martince, které vynikají malířskou virtuozitou a takovou jistotou techniky, až to vyráží dech (a zde reprodukované fotografie ji ani zdaleka nedokážou zachytit), si můžete prohlédnout do 16. září ve Šternberském paláci v Praze. 

DO 16. 9. 2018, DENNĚ KROMĚ PONDĚLÍ OD 10 DO 18 HODIN

VSTUPNÉ PRO DĚTI A MLADÉ DO 26 LET ZDARMA

Šternberský palác, Hradčanské náměstí 15, Praha 1
 

Výstavu pořádá Národní galerie Praha ve spolupráci s Galerií Rudolfinum


text: Hana Janišová | foto: Národní galerie Praha

uměníSOFFA