Krajinou lužických jezer

Po pořádném jídle je ideální vyrazit ven. Ale kam? Ne poprvé se v naší cestovatelské kapitole vydáváme do sousedního Německa. Možná máte pocit, že už vás za naší západní hranicí nic nepřekvapí – hory, hrady a zámky, mezinárodní veletrhy, vyhlášené pivo s wursty i kultura tepajících metropolí ale nejsou jediné, co spolková republika nabízí. Jen pár desítek kilometrů od nejsevernějšího bodu Česka se nachází Braniborsko. Právě tam vedla naše cesta za gastronomií, přírodou, jezerním světem, sportem a nezapomenutelnými zážitky.  

Soffa27_magazine_Braniborsko_Tereza-Menclova_1

Braniborsko, německy Brandenburg, nížinatou oblast protkanou řekami a jezery, hledejte na mapě v severovýchodní části Německa u hranic s Polskem. Svou rozlohou téměř třicet tisíc kilometrů čtverečních je pátou největší spolkovou zemí. Na první pohled se může zdát, že její součástí je také hlavní město Berlín. Ten se ale od Braniborské provincie odtrhl již v roce 1881 za dob Pruského království, a ačkoli se německá vláda v roce 1995 pokoušela tyto celky opět spojit v jednu republiku, v místním plebiscitu bylo sloučení odmítnuto. Samotná historie státu, jeho obyvatel a červené orlice, kterou se Braniborsko pyšní ve svém znaku, sahá až do dob starověku coby součásti Germánie. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století bylo Braniborské markrabství součástí zemí Koruny české. Po druhé světové válce za dob východního Německa byl celek Braniborsko socialistickou vládou zcela rozpuštěn, a to až do znovusjednocení Německa na počátku devadesátých let. Důkaz o bohaté historii přinášejí historická centra měst, středověké hrady a okouzlující zámky. 

 Městečko Jüterbog

Městečko Jüterbog

 Obytný přístav Scado na jezeře Geierswalder See

Obytný přístav Scado na jezeře Geierswalder See

Mezi nejznámější destinace s památkami světového dědictví patří hlavní město Braniborska Postupim nebo Chotěbuz v historickém regionu Dolní Lužice.Za návštěvu rozhodně stojí také města Rheinsberg, Brandenburg an der Havel nebo Gransee. Naše cesty však mířily mimo tyto tradiční turistické cíle.  

Nejdříve jsme vyrazili do města Senftenberg. Po dvou hodinách jízdy od Prahy jsme se octli v pozoruhodné krajině Lužických jezer. Od druhé poloviny devatenáctého století byla tato oblast vysoce ceněna pro své zásoby hnědého uhlí, kterého zde bylo vytěženo na dvě miliardy tun z hloubky až šedesáti metrů. Netřeba vykreslovat, co masivní těžba dokázala s původní pohádkově zelenou krajinou. Přestože dodnes v některých dolech těžba uhlí pokračuje, většina regionu prochází od sedmdesátých let úspěšnou revitalizací – a projekt je to opravdu velkolepý. Do konce letošního roku zde má vzniknout největší oblast uměle vytvořených jezer v celé Evropě. A sami byste stěží uvěřili, že zde jezera neexistují přirozeně už celá staletí a že ještě před několika lety by vás zde místo zelené oázy přivítala měsíční krajina a místo vzácných divokých zvířat parta horníků. 

Soffa27_magazine_Braniborsko_Tereza-Menclova_4
Soffa27_magazine_Braniborsko_Tereza-Menclova_5

V Senftenbergu byla první pláž otevřena již v roce 1973 a díky kvalitě vody se jezero perfektně hodí nejen k vodním sportům, ale také k rybaření a potápění. Celkem sedm kilometrů pláží, ostrov a cyklostezku lemující jezero si zase oblíbily rodiny s dětmi. Pojmenování města má také svůj český ekvivalent – Zlý Komorov – a u zrodu jeho osídlení stáli Lucemburkové v čele s Karlem IV. Nebojte, zlý na vás u jezera Senftenberger See nikdo rozhodně nebude, ba naopak! Už od snídaně v hotelu s výhledem na jedno z největších umělých německých jezer jsme věděli, že jsme tady správně. Čerstvý vzduch odvanul všechny starosti a povinnosti a my se vydali na první procházku do městského přístavu. Ten vznikl v roce 2013 podle návrhu německého architektonického studia Astoc a v budoucnosti se má stát centrem lLužické jezerní krajiny. Už dnes ale dýchá severskou atmosférou a díky restauraci, obchodům a půjčovnám lodí a kol dobře slouží i místním. Na kole jsme se za pár minut dostali k sousednímu jezeru Geierswalder See, které bylo v roce 2013 spojeno se Senftenberger See kanálem. Jedním z dalších velkých plánů je propojení všech jezer pomocí třinácti splavných kanálů, které umožní nejen zlepšení logistiky, ale také přinesou nové možnosti vyhlídkových plaveb po vodním světě. 

 Stromové domky u jezera Senftenberger See

Stromové domky u jezera Senftenberger See

 Vyhlídková věž Rostiger Nagel (rezavý hřebík)

Vyhlídková věž Rostiger Nagel (rezavý hřebík)

Na cestě mezi jezery Geierswalder See a Sedlitzer See se můžete pokochat výhledem na čerstvě revitalizovanou krajinu z třicetimetrové vyhlídkové věže, které nikdo neřekne jinak než rezavý hřebík. Konstrukce z rezavějící oceli má připomínat doby těžby, skulpturální schodiště je oslavou budoucnosti a člověka. Pokud vám po jízdě na kole nebo pořádné procházce vyhládne, neváhejte navštívit hotel a restauraci Leuchtturm. Červenobílý maják nabízí stylové ubytování a podává nejrůznější místní pochoutky, mezi nimi také pro Braniborsko typické Pellkartoffeln mit Quark, tedy ve slupce vařené brambory s tvarohem. Když už je řeč o jídle, tak nemůžete vynechat senftenbergskou restauraci a školu vaření Die Drogerie. Ta dostala název podle původní lékárny a skrývá v sobě znamenitý interiér včetně vinného sklípku. Zaměstnává dva šéfkuchaře, kteří pravidelně připravují sezonní menu z kvalitních surovin, a také se zde pořádají workshopy a další nejen kulinářské události.  

 Großräschener See

Großräschener See

Posledním jezerem, ke kterému jsme zavítali, bylo Großräschener See, dříve nazývané Ilsesee. Vzhledem k tomu, že jeho hladina ještě nedosáhla požadované výšky a voda správného pH, lodě ani ryby byste v něm zatím nenašli. Zato zde můžete sledovat proces zaplavování v přímém přenosu. Z břehů, které byly ještě minulý rok suché, dnes nad hladinu trčí jen špičky stromů. Hned při příjezdu k jezeru vás přivítá Seehotel – doslova Jezerní hotel. Ten před mnoha lety sloužil jako ubytovna svobodných horníků, dnes v něm najdete hezké ubytování, restauraci, a dokonce i malou galerii. Nad jezerem se tyčí 270 metrů dlouhá betonová promenáda, postavená v rámci projektu IBA (International Building Exhibition). Otevřené terasy, pod nimiž je založená malá vinice, nabízejí výstavní centrum, kavárnu a zakončené jsou vyhlídkovým mostem, jehož konstrukce odkazuje k industriálním časům. 

 Baruther Glashütte

Baruther Glashütte

Soffa27_magazine_Braniborsko_Tereza-Menclova_10
Soffa27_magazine_Braniborsko_Tereza-Menclova_11

Od jezera jsme pokračovali necelou hodinu cesty na sever do pohádkového světa sklářské muzejní vesničky Baruther Glashütte. Sklárna zde byla založena před třemi sty lety a pece jsou tu ještě stále žhavé, i když sklo se tady fouká už jen v malých sériích. Můžete si ho zkusit vyrobit sami nebo zakoupit vedle dalších řemeslných výrobků v muzejním obchůdku. Malebnou vesnici tvoří ještě květinářství, hospůdka, prodejna klobásek, kavárna s keramickou dílnou, malé muzeum (kde jsme narazili také na dílo hvězdy českého sklářství Ronyho Plesla), galerie, multifunkční hala a pár domků. 

 Sanatorium Beelitz-Heilstätten

Sanatorium Beelitz-Heilstätten

Soffa27_magazine_Braniborsko_Tereza-Menclova_13

Abychom prověřili také sportovní možnosti regionu, pokračovali jsme na jih od Berlína do nížinaté oblasti Niederen Fläming a Baruther Urstromtal. Přes 230 kilometrů dlouhé a dva až tři metry široké okruhy pro nadšené cyklisty a inline bruslaře v okolí sympatických městeček nabízejí trasy Flaeming-Skate. Pokud jste spíše příznivci procházek, třeba i těch v korunách stromů nebo po opuštěných a strašidelných místech, pak nesmíte vynechat výlet do Beelitz-Heilstätten. Bývalé plicní sanatorium bylo otevřeno v roce 1898 a během válečných let se proměnilo ve vojenskou nemocnici. Po druhé světové válce sloužilo více než šedesát budov Sovětům a po roce 1995 upadlo v zapomnění. Tedy ne tak docela, opuštěný prostor se rychle stal centrem nočního života, příznivců hororových příběhů a rabování. Natočil se zde nespočet filmů a odehrálo několik velkých koncertů. Dnes se do toho, co ze sanatoria zbylo, můžete podívat už jen se vstupenkou a průvodcem. Navzdory velkorysým plánům do budoucna, zeleným stromům, zpěvu ptáků a čerstvému vzduchu nám nepřestával běhat mráz po zádech. Tohle místo má svou jedinečnou atmosféru, kterou musíte zažít na vlastní kůži. 

Naší poslední zastávkou byl Spargelhof Klaistow, původně rodinný statek, který se stal jedním z největších německých producentů chřestu. Denně zde v hlavní sezoně vyprodukují 50 až 100 tun této vitaminy nabité zeleniny. Vedle šparglu tu pěstují borůvky, jahody a dýně. Ze všech surovin se pak lokálně vyrábí nejrůznější pochoutky a nápoje. Statek navíc obklopuje háj, obora se zvířaty a pravidelně se zde pořádají nejrůznější události. Svoji výpravu končíme nad pořádnou porcí bílého chřestu s holandskou omáčkou a domácí borůvkovou limonádou. V Braniborsku nejsme rozhodně naposled! 

Více informací se dozvíte na stránkách www.lausitzerseenland.de, www.brandenburg-tourism.com a www.germany.travel

 

Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání Soffa 27


partner článku: Německá turistická centrála | text: Patrik Florián | foto: Teru Menclová